10 LEKCÍ, CO MI DALO CESTOVÁNÍ PO JIHOVÝCHODNÍ ASII

DSCF1400

Bohužel nadešel čas dát sbohem mé milované jihovýchodní Asii, ale vsadím se, že je mezi vámi spousta dobrodruhů, co se do tohoto úžasného kouta světa teprve chystají. Abyste si to tam mohli užít hned od začátku, dala jsem do kupy pár věcí, kterým jsem se tam během mého tříměsíčního putování přiučila 🙂

1) Pokud vám místňák řekne: „Bacha, je to ostré“, okamžitě si sbalte saky paky a valte, co možná nejdál to jde. Fakt nepřeháním, já jsem sice kuchařka a vždycky potřebuju ochutnat všecko nové, navíc se jen málokdy řídím radami starších a zkušenějších, ale párkrát jsem se ocitla ve velmi nepříjemné ostré situaci, které jsem litovala následujících několik hodin. Hlavně nevkračujte do okruhu deseti metrů čili papričky, která nedosahuje ani jednoho centimetru. Pokud si teda nefrčíte v masochismu, pak je to v pořádku.

DSCF1053

2) Vždycky s sebou noste kousek toaletního papíru nebo aspoň ubrousky. I když jste v relativně hezkém městě a ta toaleta, na kterou máte namířeno, nevypadá vůbec špatně, máte zaručeno, že si tam nebude čím vytřít ty nejcennější části vašeho těla.

3) Nesoustřeďte se tolik na všechna ta „Nemyslíš, zaplatíš“ videa, když se přistihnete být v buse jedoucím rychlostí světla serpentinami, kde byl zrovna včera, vlastně i předevčírem a zřejmě i den předtím, sesuv půdy. Prostě se pohodlně usaďte, zavřete oči a představujte si, že má řidič kouzelné schopnosti, které mu nikdy nedovolí nabourat. Jo, občas to bylo špatné a tím myslím fakt hodně špatné. Párkrát jsem dokonce uvažovala o tom z busu vystoupit, ale pak jsem si řekla, že ten strach musím překonat, jinak se nikdy nikam nedostanu. A ono to nebylo nakonec tak špatné. Taková levnější jízda na nejšílenější aktrakci na Matějské.

20150422_172354

4) Máš ve zvyku chodit na jídlo do pěkných restaurací s dobrým jídlem a servisem? Jooo, to já taky měla. Začátky pro mě tady byly opravdu těžké, když jsem pozorovala kuchaře s absolutně žádnými hygienickými návyky, jak mi připravují papku, která mi měla dodat energii na půl dne. A ano, to syrové kuře se na tom sluníčku opaluje už nějakou tu hodinu. Ale věřte mi, jděte do toho. V podstatě čím je jídlo levnější, tím lépe chutná. Jen se ujistěte, že se řídíte bodem číslo 2.

5) Můžete mluvit s kýmkoliv o čemkoliv a nikdo se na vás nebude dívat skrz prsty. Toto pro mě bylo ale extrémně těžké. Do JV Asie jsem přijela s hodně velkým zmatkem v hlavě, se spoustou tajemství, o kterých jsem mohla mluvit s jen asi tak dvěma lidmi v Londýně. I když jste toho týpka v hostelu potkali teprve před dvaceti minutami, běžná konverzace o tom, kde všude jste už byli, vás velice rychle omrzí. Lidi jsou nažhavení na to slyšet příběhy jiných lidí, jsou ochotní vás poslouchat a totéž očekávají od vás. Řeknou vám jejich upřímné názory, poradí a vám to pomůže dostat se přes to nejhorší. Ono stejně o nic nejde, šance, že je ještě někdy uvidíte, je minimální.

6) Každý má svoji vlastní shit story. A tím nemyslím špatnou story, ale doslova shit story. Pokaždé, co jsem se s nějakými kamarády cestovateli někde narvala, to skončilo vyprávěním shit příběhů. Jeden baťůžkář mi v Thajsku řekl: „Dokud nemáš svoji vlastní shit story, nejsi pravý cestovatel.“ Samozřejmě se to hodně často váže k bodu 2 a 4, ale někteří lidi mají ty nejšílenější příběhy. V Indonésii jsem potkala holku, která zrovna dala Mt. Bromo a urgentně potřebovala někde položit kabel. Byla tenkrát na snídani u místních lidí, šla tedy do „koupelny“, kde ale nebyla žádná toaleta. Udělala to tedy pravým indonéským stylem přímo na podlahu, jenže jako nezkušená Evropanka nevěděla, co s tím. Zabalila si tedy svůj výtvor do asi tuny toaleťáku a v kapse si to vesele z místa činu odvezla. Hnus, co? Teď si ale představte, že jste vylití víc jak Dřevnice v sedmadevadesátém, s bandou super lidí a každý z nich vypráví podobný příběh. Nezapomenutelné. Aspoň že holčina nezapomněla na bod 2 🙂

10428494_662655340534327_1816274585658512386_n

7) Oh, dali jste si do prádelny vyprat oblečení a ztratilo se vám tričko? Řeknu vám to natvrdo. Už nikdy ho neuvidíte, ale nezoufejte, je to dobrá karma a brzy se ve vašem balíčku s překvapením, který jste si právě vyzvedli, objeví nový módní doplněk, který vám vykouzlí úsměv na tváři 🙂

8) Buďte trpěliví. Do doby, než jsem se ocitla v Indonésii a zjistila, že čas je hodně relativní, jsem bývala jedna z nejvíce netrpělivých lidí na planetě. Strýček Gůgl vám řekl, že těch sto kilometrů zabere zhruba hoďku a půl? Vesele si to vynásobte třemi, a pak teprve zkuste něco plánovat. Řidič autobusu bude stoprocentně několikrát potřebovat zastavit, aby si zapálil (pokud nekouří přímo v buse), aby si zašel na záchod (to doufám v buse nedělají), aby si zašel na jídlo, natankoval, pokecal s kámoši řidiči, a tak dále. Nakonec se ale do cílové destinace dostanete. Buďte trpěliví. A až se konečně rozjede, tak si připomeňte třetí bod.

9) Nebojte se jít cestami, kudy se netáhnou davy turistů. Tam vás čekají ty nejlepší zážitky, proto přece cestujete, no ne? Lidé jsou ve většině případů velmi ochotní a milí, pomůžou vám, poradí, často vás pozvou na jídlo nebo vás u sebe nechají dokonce přespat, a to zejména, pokud cestujete sami. Když jsem byla v Indonésii, 18 dní jsem neviděla žádnou bílou osobu, a byla to zatím moje nejlepší cestovatelská zkušenost. I když se mi třikrát stalo, že si chlap začal na veřejnosti leštit bambus, když jsem kolem něj procházela (nemůžu mu to ale dávat za vinu, kdo by odolal haha), tak mě to nikdy nijak neodradilo. Divní lidi jsou všude, hlavně s nimi nikdy nenavazujte oční kontakt.

DSCF1071

10) Stanete se přeborníky v improvizaci, a to zejména pokud se řídíte bodem devět. Jednou mě málem znásilnili v autobuse (a ani to mě nepřinutilo začít cestovat jako obyčejný turista, fuj) a já musela 7 km pěšky šlapat koncem světa bez vody, jídla a cigaret. Pak se to ale nějak vyvrbilo a já udělala perfektní plán A. Jojo, vím, normální lidé v takových situacích přemýšlí nad plánem B, ale vzhledem k tomu, že jsem neměla plán vůbec žádný, musela jsem splašit aspoň nějaký simple plan. Když vám hoří u prdele a vypadá to, že vám uletí letadlo nebo vám došlo poslední čísté prádlo, co máte, naučíte se velké kreativitě. Hlavně nepanikařit, všechno má své řešení. Kromě bodu dva teda 🙂

10346590_10204442265717991_3724437250405434687_n

Advertisements

STOPEM Z TURECKA DO IRSKA – LÉTO 2015

Jasně, teďka jsem strávila tři měsíce cestováním po jihovýchodní Asii s hodně nízkým rozpočtem, což občas nebylo vůbec lehké, ale jak už to tak se mnou bývá, nemám prostě dost a toužím po ještě větším dobrodružství. Naštěstí se ale znám hodně dobře a věděla jsem, že se po těchto třech úžasných měsících ještě nebudu chtít vrátit zpátky do Anglie, a tak jsem si zabookovala letenku pouze na největší okraj Evropy – Istanbulu. Nevím proč, ale tak nějak se mi to zdálo jako správná volba být zpátky v Evropě, ale stále hodně daleko od mého takzvaného domova v Londýně.

Celý tento nápad přišel až o trochu později, ale čím víc se to blíží, tím víc jsem z toho nadšená. Rozhodla jsem se stopovat z Istanbulu (Turecko) až do Dublinu (Irsko). Mám takový svůj osobní cíl, a to neutratit jedinou korunu za dopravu mezi těmito zeměmi. Tímto bych chtěla tak nějak nakopnout více lidí, aby cestovali a viděli celý svět, i když nevydělávají miliony. Často kolem sebe slyším, že byste chtěli dělat totéž, co já, ale pokaždé je tam nějaké ALE. A tak vám všem chci ukázat, jak že je to vlastně možné, že samotná holka téměř bez peněz a bez plánu proplouvá světem, jak se jí zrovna zalíbí. Já jsem totiž zastáncem názoru, že cestování není o penězích, ale o kuráži. A taky jsem se přesvědčila o tom, že cestování je pro mě mnohem levnější než být zaseknutá na jednom místě 🙂

Nemám žádný konkrétní plán kromě jednoho czechpointu v Chorvatsku (7.-12.srpna), kdy za mnou přijedou kámoši z Anglie a to budu asi pět dní v bezvědomí 😛 Zůstatek mého účtu se pomalu, ale jistě blíží nule, a tak si čas od času pohraji někde na ulici s Busky (mým věrným diabolkem) a budu doufat, že pár lidí obětuje nějakou tu korunu či cent, aby mě v mém projektu podpořili. Pokud ne, tak se budu spoléhat na svých patnáct instantních polívek, co si vezu z Filipín (jeden balíček za asi 50 haléřů, tož neberte to).

Během cestování po Asii jsem taky potkala spoustu skvělých lidí, se kterými bych se chtěla v Evropě potkat, tak jako mám v plánu sejít se s mými oblíbenými blogery a cestovateli. No a taky se samozřejmě podívám do Českaaa!!!

Takto nějak vypadá můj plán neplán, který se může ovšem ze dne na den změnit. Jsem otevřená jakýmkoliv nápadům 🙂

europe-map-countries

Ráda bych celé totok zvládla během přesně sta dní a pak se uvidí, kam mě vítr zavane dál.

Pokud si myslíte, že máte na něco takového koule, jste ochotni stanovat, couchsurfovat, jíst levné jídlo a nejít s davem turistů, dejte vědět a můžeme se nějak spojit!

Pokud bydlíte někde, kudy vede ta červená lajna, napište mi, budu ráda, když mi ukážete vaše město nebo mě jen pozdravíte 🙂

A pokud pro vás tohle uplně není, tak nezapomeňte sledovat všechny novinky, fotky a příběhy na mojí stránce!

Uvědomuji si, že to nebude procházka růžovou zahradou, musím přiznat, že se i trochu bojím, ale jak já furt říkám: „Pokud se toho bojíš, zřejmě bys do toho měla jít!“

Tak 1. července na viděnou v Evropě!!!