Why will I never be scared of a Muslim just because they’re muslim?

When I landed in Indonesia in the beginning of May, I had absolutely no clue about what to expect of this country of thousand islands. I had no plan, I had no contacts, the only thing I knew was that I was gonna teach English for a bit and also that it has the largest Muslim population in the world. So why did I go for it just like that, wasn’t scared at all and actually were looking forward to it?

Just like a lot of people, I had visited a „muslim“ country before. Unlike them though, I didn’t choose to travel to such a country just because it is cheap, it’s always hot in there and because „the neighbours went there last summer so why shouldn’t I as well?“. I’m not one of those people who give zero fucks about the country’s culture and life in general, nope. I’m not such a hypocrite who would pay for a five star hotel to be served by the people who, the minute they cross Europe’s border, become „our enemies“.

Even though I visited Egypt more than a year before the whole I’MON da road idea, I didn’t want to get to know this country that way. And I didn’t. Thanks to my best friend who is Egyptian. Yes, he is a Muslim, yes, I even have his name proudly tattoeed on my leg and yes, he knows everything about me, including the fact I’m a lesbian. And guess what, he’s never, not even once, killed me. I spent two amazing weeks with him, somewhere in the middle of pretty much nowhere, totally surrounded by muslims and only muslims and I’m really glad for this experience because even back then, I could make my own opinion about all this.

1901145_718045871568305_1612322365_n (1)

Now, this may be hard to take for some people but I think, they really are one of the kindest and most-hospitable people on Earth. And that was one of the reasons I was so happy to cross another muslim-country border and once again, I was proven right. I lived in a muslim family (that I didn’t know until I got there) for just over a week and then completely spontaneously, without any plan and company, decided to hitchhike all over the island of Java which took me about two weeks of my life and added another 1200 km or so on top of my hitch-score.

I didn’t see a white person for three weeks, almost no one spoke any English, communication was very exhausting on both sides, I very often didn’t know where I was gonna stay at night but guess what! Thanks to them, their hospitability and will to help, I got through all this by myself, as a solo girl with her super heavy backpack.

DSCF1073 DSCF0997

It happened to me many times that I was just wandering around an unknown town after the sunset, a bit lost and very desperate to find a place to crash yet very dirty, smelly, easy to kidnap/rape but never did I have any experience in which a person wearing a hijab would want to blow themself and the ones around them up. Surprisingly, it was the complete opposite. They nearly killed each other when they were arguing about who’s gonna accommodate me. I know this sounds a bit weird but they kinda all wanted me to stay with them, to feed me, to play with their kids and on the other hand, they never wanted to let me go and stick my thumb up the next day because they were worried something could happen to me. Those are the true Muslims. Those are the Muslims who follow the Quran and are not affected by any stupid political situation caused by a third party. I have visited a few more so-called muslim countries including Malaysia, Borneo, Turkey and some Balkan countries and even though I was in really deep shit a few times, the thought of blaming Islam for it never even crossed my mind, no I always put myself into these shituations and I can only blame myself for my stupidity.

DSCF1217

I wish people started to use their own brains and finally realised that what happened for example in Paris, didn’t happen because someone was a Muslim but simply because there was something seriously wrong in their heads. Of course it is absolutely horrifying and unacceptable but look at the reaction of the world. We should all realise that we can’t fight violence with more violence. It’s like fucking for virginity.

Yes, I realise that those terrorists were Islamists but I know that a real Muslim could not do such an act as their belief wouldn’t allow them to do so. Not everyone who wears „muslim clothes“ is a killer and vice versa. I feel really sad about the fact that many people are so manipulated by all the media bullshit. The other day, I read an interview in my home-town newspaper with a local girl who decided to do a little research. She put on muslim clothes and a hijab and decided to walk around Czech towns to see people’s reactions. As predicted, they were priceless (add a bit more sarcasm into it and there you go). I was so ashamed to even read about the results. Do you really think that someone wearing a „scarf“ around their head is some sort of a threat to all of us?

20150630_18.34_0757__KML3048

The worst thing about all this though is the fact that the most critical and negative people are those who only leave the comfort of their house once a year to go on summer vacation and spend the rest of the year in front of their telly getting more and more brainwashed. Do you know the little phrase – don’t judge a book by its cover? People, please wake up and start to respect and treat each other how every one of us deserves to be respected and treated and stop judging people by their religion, clothes, sexuality, etc. I don’t see a reason why we should treat someone bad without any particular reason, just because they’re „different“. I was very different to everyone many times and no one has ever turned their back at me…

DSCF1646

Advertisements

Proč mě žádný muslim jen tak nevystraší?

Když jsem v květnu přistála v Indonésii, neměla jsem nejmenší tušení, co od této několika tisíci ostrovní země čekat. Neměla jsem plán, neměla jsem tam žádné známé, věděla jsem jen, že budu nějakou dobu učit místní děti anglicky a taky to, že je to procentuelně největší muslimská země na světě. Tak jaktože jsem se do toho vrhala tak po hlavě, strašně se na to všechno těšila a vůbec se nebála?

„Muslimskou“ zemi jsem už v dřívějšku navštívila, stejně tak jako spousta jiných českých občanů, kteří si naprosto pokrytecky jezdí valit šunky právě do těchto zemí, protože je to za A levné ,za B je tam pořád teplo a za C tam jeli loni sousedi, tak co by ne i oni, že jo. Bez jakéhokoliv zájmu o tamější kulturu a život obecně se nechají v pětihvězdičkovém hotelu obskakovat právě těmi lidmi, jimž v Evropě nedokážou přijít na jméno. I když jsem byla v Egyptě zhruba o rok dříve, než celé I’MON da road vzniklo, takhle jsem jej nepoznala a ani poznat nechtěla. Můj nejlepší kamarád je Egypťan – ano, je to muslim, ano, dokonce mám jeho jméno vytetované v arabštině na noze a ano, ví o mně úplně všechno včetně toho, že jsem lesba a normálně představte si, že mě ještě ani jednou nezabil 🙂 Tak přesně s ním jsem strávila dva týdny v mně tenkrát neznámé zemi uprostřed pouště velmi blízko súdánské hranici obklopena jen a jen samými muslimy a jsem ráda, že už tenkrát jsem si o nich udělala svůj vlastní názor.

1901145_718045871568305_1612322365_n (1)

Teď to někteří ponesou asi hodně těžko, ale podle mě jsou to ti nejmilejší a nejochotnější lidé na světě. A proto jsem se samou radostí vrhla i do Indonésie a vše se mi opět potvrdilo. Něco přes týden jsem bydlela v muslimské rodině, kterou nejen že jsem neznala, ale doteď si nepamatuji ani všechna jejich jména, a poté se naprosto spontánně, bez plánu a doprovodu rozhodla prostopovat celou Jávu od západu na východ, což hodilo nějakých 1200 km a dva týdny času.

Tři týdny jsem neviděla bílého člověka, téměř nikdo neuměl anglicky, komunikace byla oboustranně velmi vyčerpávající, často jsem nevěděla, kde večer složím hlavu, ale hádejte co! Díky muslimům a jejich pohostinnosti a ochotě pomoci jsem se přes to všechno totálně samotná s mojí dvacetikilovou krosnou dostala.

DSCF1073 DSCF0997

Kolikrát se mi stalo, že jsem jen tak bezradně bloudila po západu slunce ulicemi, špinavá, smradlavá, lehce zneužitelná, ale ani jednou se mi nestalo, že by se vedle mě někdo v hijábu chtěl odpálit. Právě naopak se o mě místňáci málem poprali a to v dobrém smyslu slova. Všichni mě chtěli u sebe doma, chtěli mi dát najíst, chtěli, abych si hrála s jejich dětmi, hlavně ale nechtěli, abych neměla kde zůstat a už vůbec mě nechtěli další den pustit na stopa, aby se mi náhodou něco nestalo. Tohle jsou praví muslimové. Muslimové, kteří se řídí Koránem a ne nějakou politickou situací způsobenou třetí stranou. Takzvaných muslimských zemí jsem poté navštívila ještě několik včetně Malajsie, Bornea, Turecka a Balkánu, a i když jsem byla několikrát totálně na dně a v hodně hustých sračkách, ani jednou jsem to nedala za vinu Islámu, ale jen a jen svojí blbosti.

DSCF1217

Přála bych si, aby lidé začali používat svůj vlastní mozek a konečně si uvědomili, že to, co se stalo například v Paříži nebylo kvůli tomu, že by někdo byl muslim, ale proto, že to prostě neměl v hlavě v pořádku. Samozřejmě je to naprosto šílené a neakceptovatelné, ale podívejme se na reakci okolního světa. Měli bychom si uvědomit, že nejhorší řešení je vytloukat kámen kamenem, tím myslím vyslat do jejich domoviny naše armády a mstít se na nevinných lidech.

Ano, uvědomuji si, že tito teroristi byli Islamisté, ale věřte mi, že to nebyli praví muslimové, protože jejich víra by jim tyto činy spáchat prostě nedovolila. Ne každý, kdo má na sobě „muslimský ohoz“ totiž musí být zákonitě terorista a naopak. Nejvíc mě mrzí, že spousta Čechů je totálně zmanipulovaná všemi těmi bláboly, co jim do hlav valí média. Před pár dny jsem četla rozhovor se studentkou z Kroměříže, co se rozhodla obléct do muslimských šatů, hodit na hlavu hijáb a chodit po českých ulicích. Reakce kolemjdoucích byly naprosto otřesné. To si opravdu sedíte na vedení a myslíte si, že někdo se šátkem s sebou nese nějakou konkrétní hrozbu?

20150630_18.34_0757__KML3048

Nejhorší na tom všem ale je to, že nejvíce kritičtí jsou právě ti lidé, co pouze vyjedou léto co léto na totéž místo v Chorvatsku a po zbytek roku jen sedí na gauči a nechávají si televizí vymývat mozky. Znáte takové to pořekadlo – nesuď knihu podle obalu? Lidi, probuďte se a začněte konečně respektovat jeden druhého a chovat se k sobě tak, jak si daný individuál zaslouží bez ohledu na to, ve kterého Boha věří či co má na sobě oblečené. Nechápu, proč bychom se měli na někoho dívat s odstupem jen kvůli tomu, že je „jiný“. Já jsem též byla kolikrát totálně jiná než všichni ostatní a nikdy se ke mně nikdo neotočil zády…

DSCF1646