Razím opět do světa aneb snad mě nesežere medvěd

Tak jo, máme tu opět konec ledna a já zase sedím v tom samém pokoji jako loňský rok a přemýšlím nad tím, co že to vlastně dělám se svým životem. Jasně, od té doby se toho hodně změnilo, mimo to, že jsem se podívala do více než dvaceti zemí světa, na své stopovací konto připsala nějakých 15 000 km a poznala kupu nových lidí, se ze mě stal úplně jiný člověk. Naučila jsem se, jak žít s opravdu málem, přesvědčila jsem se o tom, že pro mě nikdy nebude mít nic větší hodnotu než rodina a přátelé a taky to, že i když plán A nevyšel dle očekávání, abeceda má dalších asi třicet písmen, na které se dá spolehnout, díky čemuž jsem se v takových situacích stala hodně kreativní a dneska mě už nic jen tak nevyvede z míry.

DSCF9937

Na druhou stranu jsem ale taky přišla na to, že i když jsem naprosto spokojená s tím, jak moc jsem během jednoho roku změnila pohled na svět a dokážu říct, že jsem tak nějak trochu i mentálně dospěla, trochu mi to teďka dělá paseku v životě, který jsem ještě před rokem dokázala žít úplně jednoduše každý den.

Původně nebylo úplně v plánu, abych se vracela zpátky do Anglie – pro ty co neví celou story – měla jsem na půl roku pendlovat mezi Švýcarskem a Dubají, ale už po prvním týdnu jsem věděla, že nechci strávit několik měsíců děláním něčeho, co mě nenaplňuje s lidmi, kteří mi nic nedávají, jen proto, abych zarobila love na další cestu, a tak jsem se místo toho rozhodla vrátit tam, kde mi bylo nejlíp, za svými přáteli na okraji Londýna. Dlouhé odloučení ale ukázalo, jak se věci opravdu mají a já nejsem schopná do některých stereotypů opět zapadnout. Jasně, v dlouhodobé perspektivě je to dobrá věc, ale pro každodenní život totálně nepraktická.

Celý nápad na to, abych loni vůbec někam vypadla, vznikl v prosinci 2014, kdy jsem se rozešla s holkou, ze které jsem byla úplně paf jen proto, že mám problém se k někomu nějak víc uvázat. Byla jsem z toho naprosto v háji, každý den robila od nevidím do nevidím, pak přišla domů, vylila se, abych mohla v klidu spát a další den nanovo. Až do té doby, než jsem se jednoho rána probudila s opravdu otřesným kocourem, procházela fejsbuk, instagram, maily a najednou našla jeden, který potvrzoval koupi jednosměrné letenky do Bangkoku. Jasně, udělala jsem to v době, kdy jsem nevěděla o světě, ale kdysi mi kdosi řekl, že když je člověk opilý, tak má konečně odvahu dělat věci, které opravdu chce, a tak jsem z toho nevycouvala, řekla si, že to pro mě bude jen dobré a pár měsíců na to vyrazila na absolutně epický sedmiměsíční výlet po světě.

DSCF1029 (2)

A pomohlo to. Poznala jsem nové lidi, každý den objevovala nová místa a postupem času se pro mě stalo všechno mnohem snesitelnějším, dokázala jsem se „odmilovat“, zapomenout na to, proč jsem do toho vůbec šla a cestu jsem si opravdu užívala. Našla jsem nový smysl života, který mi vyhovoval po všech stránkách a řekla jsem si, že už budu vždycky dělat jen věci, které mě dělají šťastnou a nenechám nikoho mi do toho remcat nebo mě nějak ovlivňovat.

Jenomže já tady sedím zase. Mám kocovinu, jsem zamilovaná do holky, kvůli které se snažím utišit hlasy srdce, které říká „tak prostě nikam nejezdi a buď s ní“ a místo toho aspoň jednou naslouchat tomu, co říká hlava, která se mě snaží přesvědčit, ať prostě jedu, protože to nakonec bude opět v pohodě. Téměř každý den se to snažím rozluštit v láhvi vína, ale já už nechci být alkoholikem, a tak jsem dneska udělala konečně finální rozhodnutí, že prostě pojedu, protože můj vztah s přírodou a cestováním je mnohem delší, dokonce to vypadá na zásnuby, máme se fakt rádi, prostě to dává smysl. A tichučko, nesnažte se mě přesvědčit o opaku, protože mám ještě asi měsíc do doby, než budu mít dost peněz na to, abych si zabukovala letenku, a náhodou si to mohla rozmyslet.

Letenku? Počkat, však Mon je stopařka, ne? Takže kam že to bude? Vzhledem k tomu, že se mi podařilo dostat kanadské working holiday víza, o čemž spousta z vás už ví, musím se tam nějak dopravit. Považuju se za dobrého plavce, ale mám strach z moře, takže abych to přeplavala nebo třeba stopla loď u mě nepřipadá v úvahu, každopádně to chci všechno pořád držet hodně nízkorozpočtově, takže po dlouhém rozjímání, jak se do Kanady co nejlevněji dostat, jsem vymyslela masterplan a vezmu to přes Irsko a Island.

DSCF9950

Prvního dubna si opět sbalím saky paky, hodím krosnu na záda, stoupnu si na okraj vozovky, vztyčím palec a prostopuji se až do Walesu, odkud budu muset sednout na bus do Irska (protože je to asi o tisícovku levnější než platit za cestu trajektem jako samostatný pasažér), dva týdny si dám stopa po Irsku, navštívím kamarády a v druhé půlce dubna odletím na Island, který mám v plánu celý objet stopem, pár týdnů si hodím na nějaké farmě jako dobrovolník a pak se konečně odeberu do MONtrealu, odkud vyrazím na zhruba 5000 km dlouhou stopovací cestu až do Vancouveru, při které bych chtěla sem tam zarobit nějaké ty zlaťáky, když už mám to pracovní povolení.

Kanadu jsem chtěla navštívit od doby, kdy jsem ve třinácti letech začala poslouchat Simple Plan a jsem ráda, že jsem se k tomu konečně „dokopala“. Jasně, bylo to opět díky alkoholu a dvěma kanadským legendám, které jsem poznala v Bangkoku a přesvědčili mě o tom, že Kanada je opravdu země neomezených možností. Shodou okolností se žádalo o víza dva dny na to, co jsme s Neilem a Tomem ukázali Thajsku, jak se pořádně paří, a já dva měsíce na to měla ve schránce další mejl oznamující mi, kam že to pojedu v tenkrát ještě hodně vzdáleném roce 2016. Něco mi říká, že tohle fakt není náhoda, takže jo, fakt do toho půjdu a budu doufat, že si to pro mě život nenachystal jen proto, aby mě mohl někde v kanadském lese sežrat medvěd, až si postavím stan, rozdělám oheň a začnu vařit večeři kousek od jejich brlohu 🙂

people-in-sleeping-bags-soft-tacos-of-the-bear-world

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s