KOH LANTA – ráj na zemi

I když jsme s Mariem cestovali směrem na jih v období vodního festivalu Songkran, měli jsme z pekla kliku a podařilo se nám chytnout noční bus z Bangkoku ještě v tentýž den, co jsme opustili farmu. Čtrnáctihodinová cesta se celkem dala, až na to, že jsem se okolo třetí ranní probudila s totálně promočeným klínem.

„Panebože, já jsem se pochcala!“, blejsklo mi v první moment hlavou, jelikož jsem se busové toaletě do té doby snažila vyhýbat jak čert kříži a vzhledem k množství vody, kterou piju, by to nebylo až tak překvapivé. „Naštěstí“ se ale ukázalo, že venku akorát leje jako z konve a v autobuse netěsní střecha 🙂 Byla jsem tedy přesazena, vyfasovala suchou deku a mohla si dál nechat zdát o tom, že se snad už co nejdřív dostaneme do Krabi, naší destinace.

DSCF0651

Pár lidí nám doporučilo, ať se určitě ubytujeme na pláži Railay nebo Ton Sai, a tak jsme to jeli omrknout. Silniční spojení mezi Krabi a Railay neexistuje, ale lodí nám to hodilo jen asi 15 minut, abychom s Mariem po dalších patnácti minutách usoudili, že je to trochu mimo náš hodně nízký rozpočet a přesouvali se na Ton Sai.

DSCF0664

Hned jak jsme se tam dostali, jsem začala litovat, že jsem si s sebou nevzala lezeckou výbavu, protože ty skály byly naprosto dokonalé. Zvládli jsme s Mariem ukecat bungalow na zhruba tři kila za noc, ale věděli jsme, že dýl jak den nezůstaneme. Kromě skvělých skal a parádní drogové vesničky uprostřed džungle se tam nedalo totiž vůbec nic dělat.

DSCF0660

Večer jsme si teda pár orosených dali, poznali spoustu cestovatelů, hráli kulec na stole křivějším než můj zlomený nos a ráno jsme s tetou kocovinou razili lodí na ostrov Koh Lanta, který se ukázal být přesně tím, co jsme hledali. Nádherné bílé písečné pláže, žádní rozjaření baťůžkáři a spousta hezkých holek. Po asi hodině hledání toho pravého na bydlení, jsme už málem házeli vidle do žita, když jsme uviděli naprosto nádherný rezort.

„800Baht (500Kč) za noc,“ sdělila nám krásná Thajka. Nastartovat ukecávací mód a jdem do toho.

„600?“, zkoušeli jsme.

„800,“ trvala si na svém.

„500 bez klimatizace?“, zeptal se pohotový Mario.

„OK, je to vaše!“, huráááááá!!!

Yes, dostalo se nám nádherného velkého bungalow s koupelnou, sejfem a lednicí zhruba dvacet sekund od pláže za 300 Kč na noc (kafe a pitná voda k tomu jako bonus).

První noc jsme samozřejmě museli zmapovat okolní bary a barmanky, dokonce za námi přijela i kolegyně dobrovolnice Pia, a tak to skončilo tím, že se ožralá Mon retardovaně zhulila a druhý den doslova celý proležela v posteli a skučela, jak umírá. Aspoň jsem ale měla konečně možnost pustit se do psaní a dohnat všecky resty.

DSCF0740

Západy slunce na Koh Lantě byly naprosto neuvěřitelné. Uvědomila jsem si, že až do té doby jsem nikdy západ slunce nad mořem nepozorovala. Po setmění se pláž proměnila v nádhernou pastvu pro oči v podobě modře zářícího vyplaveného planktonu. Tu noc jsem na pláži strávila dobré tři hodiny pozorováním každé vlny, která přinesla safírový zázrak po celé lajně pobřeží, a hvězd, které jsem měla téměř na dosah ruky. Škoda jen, že moji romantickou chvilku přerušila (opět) kočka dávící se pozřeným živým kuřetem 😀

DSCF0752

Bylo taky načase překonat svůj strach z motorek, a tak jsem si poprvé v životě půjčila scooter a s Mariem jsme brouzdali po ostrově. Věřte tomu nebo ne, ale já to ani nikde neškrábla 🙂 Dojeli jsme až na nejjižnější cíp Koh Lanty do národního parku. Mario, ten mnohem víc zapálený fotograf, se nemohl vynadívat na jeho první maják v životě, ale nakonec jsem ho lenocha přece jen překecala, ať si se mnou dá 2km dlouhou túru džunglí (žije přece jen jednou), čehož jsem v zápětí litovala.

DSCF0762

V podstatě se šlo půl metru vysokými schody pořád do kopce, viděli jsme pár opic, které se snažily zmocnit čehokoliv, co jsme na sobě neměli přivázané nebo oblečené a díky tomu, že se Mario málem posral strachy, když se před ním proplazil had, jsem se jako správný dobrodruh nabídla jít první a měla tak možnost vidět draka! Jo, byla jsem jedna z mála, co na ostrově zahlídli velmi vzácného létajícího ještěra, takže odteď mi nemůžete říkat jinak než Khaleesi 🙂

DSCF0786

Než jsme Koh Lantu po šesti dnech opustili, tak jsem si samozřejmě stihla roztrhnout obě chodidla, protože lítat všude na boso je mnohem víc thajské a taky se s tím velmi dobře cestuje 🙂 Jsem ráda, že jsem v Mariovi probudila taky trochu toho dobrodružného ducha, protože se rozhodl se ke mně připojit v co se zanedlouho ukázalo být tím nejvíc epickým roadtripem ever – stopem po Thajsku 🙂

DSCF0791

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s