FARMÁŘKA MON, část první

10996501_10202939528768357_260071567767010642_n

Že jsem na farmě, jsem si uvědomila hned po příjezdu, kdy jsem se nechala zmást roztomilostí poníka, který svými kukadly doslova žadonil o pohlazení, což jsem hned na přivítanou odnesla kousancem do nohy, kde mám stále památeční modřinu. Další milý způsob, jak říct „ahoj“, jsem poznala, když jsem si totálně mrtvá lehla ve své „posteli“ na žábu větší než moje dlaň, která nad tím bohužel nemávla jen tak rukou. Samozřejmě to jako správná žába z dědiny vykecala všem rosničkám a ještěrkám okolo a společně pak začaly terorizovat každou noc nejen můj bungalow, ale dovolily si být dokonce tak drzé, že jsem je každé ráno musela násilím vykopávat z mých botou, kde si udělaly takový menší squat 🙂

DSCF0283

Jinak se zdálo být vše ale až moc idylické. Parta sedmi lidí z různých koutů světa byla fakt super. Hned první noc jsme kempovali na vrcholku hory v džungli jen kvůli tomu, abychom mohli pozorovat úplněk a následný východ slunce. Postavili jsme si stan z bambusových tyčí, zapálili oheň, vykládali si zážitky z cest a já poprvé po hodně dlouhé době cítila, že někam patřím. Atmosféra byla dokonce tak kýčovitě dokonalá, že jsem se na místě rozhodla vzdát cigaret (což mi vydrželo asi čtyři dny, které mi zabraly na to vypočítat, jak levné cigára v Thajsku jsou).

10995788_10202939518888110_4386917055089347093_n

Jakmile jsem si zvykla být doslova pokrytá hovínky nejrůznějších zvířat, práce na farmě se stala velmi jednoduchou a zábavnou. Největší sranda bylo bez jakékoliv debaty sprchování ovcí. Nikdy bych neřekla, že budu postavena do pozice, kdy musím dvacet ovcí s evidentně žádnými hygienickými návyky jednu po druhé odchytit, zakotvit mezi mé nohy, osprchovat, vyčesat z nich všechno, v čem se za poslední tři dny vyválely a přitom se snažit nekřičet pokaždé, když se mi ostré kopyto zaryje do mé bosé nohy, a nenalokat se přitom vody čerpané přímo z jezera, které je černější než to kafe, které jsem neměla přes dva týdny 🙂 Ale věřte tomu nebo ne, tato činnost se ve čtyřicítkovém horku stala mojí nejoblíbenější, protože mimo dvě návštěvy bazénu (který byl zřejmě napuštěn jen kvůli nám, dobrovolníkům, uprostřed stavby masivního resortu, protože „Arnon tam má kamaráda“), jsem neměla absolutně žádnou šanci zchladit si své totálně spálené tělo.

15573_678052448966867_8500705720597919742_n

Bohužel jsem si opět musela sáhnout na takové menší dno zrovna v den, kdy mé tělo svítilo víc než ona pověstná rudá záře a já kývla (žiju přece jen jednou) na nabídku vyzkoušet si lekci thajského boxu. Fakt jsem byla hodně natěšená až do doby, kdy jsem viděla, jak ta tichá holka Nang, kterou jsme na farmě učili základní anglické fráze, doslova vykopává duši z o asi pět let staršího borce s pekáčem krásnějším než má Pohlreich v kuchyni. První hodinu jsem se vážně snažila držet tempo, druhou jsem si dokola opakovala, jaká jsem kráva, že kývnu na každou chujovinu, a to zejména, když jsem byla udeřena do nejzářivějších oblastí mého těla. No a tu třetí jsem totálně ztrapněná proseděla na okraji ringu a snažila se přijít na to, jak to vlastně dělají, že v místnosti, kde se vzduch pohne asi takovým tempem jako já, když musím k zubaři, všichni ostatní vydrží bez přestávky skákat jako Chuck Norris na extázi.

DSCF0495

Zkusila jsem to, ale ne, děkuji, raději se budu dále spoléhat na svůj pepřák, stejně tak jako bych se měla raději věnovat kuchařině než zedničině. Ano, pomohla jsem postavit svoji první zeď v životě. Nevím, na co jsem při tom myslela, asi mi bylo těch ubohých prasat líto, když jsem se rozhodla jím dopřát více prostoru v podobě menšího výklenku ve tvaru římského kolosea v místech, kde zeď měla být totálně rovná.

 DSCF0503              11046464_10153191651970761_1614373394348456596_n

Asi ve mně Arnon viděl trochu víc, když jsem den předtím zvládla postavit ohradu pro nově narozená kuřata, z nichž jedno bylo opravdu hodně speciální. Doteď jsem si nedovedla představit, že bych věnovala pár řádků na mém blogu jinému kuřeti, než tomu, co jsem si dala v restauraci, ale Chip si to zaslouží. Kam se hrabe ten nejvíc vychovaný pes na světě. Kamkoliv se malý sedmiletý kluk Pao hnul, tam ho Chip následoval. Spali spolu v posteli, jedli stejné jídlo, hráli si spolu, byl to skvělý vztah mezi člověkem a kuřetem. Dokonce mi na chvíli v hlavě problejsklo, že bych se mohla stát vegetariánkou, ale naštěstí Arnonova mamka vařila ta nejlepší thajská jídla, co jsem doposud ochutnala, a tak mě to zase rychle přešlo 🙂

DSCF0540

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s